«Anna Karenina» nová dramatizaci v Městském divadle v Brně

Nová dramatizace si klade otázku: Spočívá skutečně v lásce, tj. v lásce neplatonické, tělesné či (chcete-li) smyslné nejvyšší štěstí a blaho člověka, a jaké jsou jeho závazky vůči sobě i druhým? Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského románu otevírá jednu z nejslavnějších psychologických sond do ženské duše, jeden z nejpůsobivějších obrazů ženství v dějinách literatury. K formování námětu pohnula Tolstého sebevražda Anny S. Pirogovové, družky sousedního statkáře Alexandra N. Bibikova, která se 4. ledna 1872 v návalu žárlivosti vrhla pod kola vlaku na železniční stanici Jasenki (nedaleko Jasné Poljany). Podnícen touto událostí vytvořil Tolstoj v průběhu dlouhých pěti let (1873–1877) román o skandálním poklesku „dobře provdané“ krásky, která je postavena před fatální, a přitom svobodnou volbu mezi dosavadním životem v konvenčním, nicméně fungujícím manželství a „přirozeným“ právem na štěstí. Citové vzplanutí choti vysokého státního úředníka Karenina k důstojníkovi Alexeji Vronskému je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nechce, ba nedovede být neupřímná: cizoložným poměrem ani jeho následky se netají, opouští manžela i syna Sergeje, a dostává se tak do konfliktu nejen s prostředím, v němž vyrostla a žila, ale hlavně se sebou samotnou. Odhodlá se jít za hlasem srdce, a tento krok jí přivodí mravní a fyzickou zkázu.

Václav Žalud

Редакция не несет ответственности за содержание и за ошибки в авторском материале.