Historickou pravdu o Dukle dnešní mladí sotva znají

Slavnostní křest druhého doplněného vydání knihy nedávno zesnulého vojenského historika Vlastimila Schildbergera st. «Cesta k Dukle – plná potu, bláta a krve» se uskutečnil na Generálním konzulátu Ruské federace v Brně. Jde o pravdivý historický dokument, o jehož obsahu dnešní mladí už většinou nevědí. Vztahuje se k 75. výročí krvavé Dukelsko-prešovské bojové operace 1. čs. armádního sboru generála Ludvíka Svobody a Sovětské armády při osvobozování území Československa od fašistů.
Generální konzul RF v Brně Alexander Nikolajevič Budajev připomněl dílo ruského spisovatele z 60. let minulého století Solženicina «Žít ne ve lži.» To znamená žít v prostředí pravdy bez účelově upravených informací záměrně předkládaných autoritami lidem k věření. Kniha Cesta k Dukle nejsou dnes módní pokřivená a upravená sdělení o událostech z té doby. Naopak přesně popisuje co tehdy lidé prožívali a jak je to zapsané v historických dokumentech i denících přímých účastníků. Budajev zdůraznil, že v dnešní názorové hladině v ČR a v současné době je tato publikace důležitá, včetně vnímání role generála Ludvíka Svobody ve společnosti.
Kniha vyšla ve tradiční spolupráci Ruského kulturního a osvětového spolku na Moravě s vydavatelem Janem Kuxem, která trvá od r. 2004. «Začalo to poezií a dostali jsme se k válce. V praxi se ukazuje, že lidé u nás často nic nečtou. Mluvil jsem s lidmi, kteří mi řekli, že poté, co vyšli ze školy, si už nepřečetli ani noviny. Také proto se v ČR objevují na veřejnosti takové myšlenky, že se divíme jak je to vůbec možné,» uvedl Kux a pokračoval: «Když se kniha dočká druhého vydání, ukazuje to na její kvalitu. Čtenáři její druhé vydání ihned téměř rozebrali, oproti prvnímu vydání má jinou obálku a na jejím konci je pár stránek nového textu. Publikace popisuje roli generála Ludvíka Svobody, což intelektuály názorově seskupené okolo tzv. Pražské kavárny velmi nadzvedává, protože by ho nejraději vygumovali i z role prezidenta republiky.  K tisku chystáme další publikace, vše záleží na shromáždění dostatku financí,» vysvětlil Kux. Před nedávnem vydal též knihu člena Klubu vojenské historie Rudé armády Jiřího Nováka o památnících a hrobech sovětských letců, kteří byli zabiti na jaře 1945 v bojích s nepřítelem na území jižní Moravy.
Jeden ze tří recenzentů Schildbergerovy publikace – historik Jiří Jaroš Nickelli podtrhl, že «tato kniha obsahuje prostě pravdu. Po třiceti letech dovídání se nesmyslných novinek o tom, jaký byl generál Svoboda hrozný a velmi chybující naopak vojenský historik Schildbereger vysvětlil chod tehdejších událostí lépe než profesionální historici. A napsal to formou, které vědci říkají pozitivistická pravda. Historie je jen jedna, není to politrucké žvanění, je to objektivní sled událostí. To výborně dělali ruští historici vyznávající vědecký pozitivismus – tedy nic nezkreslovat, nezamlčovat, nepřepisovat a hlavně nefalšovat!  Zdá se, jako by knihu o dukelském průsmyku psal přímý účastník bojů. Velký přínos jsou v ní výpisy z deníků čtyř bojovníků. Tato kniha je unikát!»
Nové vydání ocenila členka Klubu vojenské historie Rudé armády Soňa Holečková, která nedávno vydala knihu Těžké tanky na jižní Moravě. Za vypátrání stovek jmen dosud neznámých padlých sovětských vojáků, kteří byli zabiti v dubnu r. 1945 při osvobozování jižní Moravy od fašistů, dostala v Kremlu osobně od prezidenta Vladimira Putina ruský řád Za blagodejanie. Holečková uvedla: «Nové vydání je velmi významné. Dnešní veřejnost na památné události bojů 1. čs. armádního sboru za osvobození naší vlasti od fašistů v podstatě zapomněla. Mladá generace o dukelských bojích skoro nikdy neslyšela a šestý říjen jako Den čs. lidové armády byl zrušen patrně vzápětí poté, co naše armáda přestala existovat.»  Holečková připomenula, že 6. říjen byl vyhlášen za státní svátek poté, co naši vojáci poprvé vstoupili po krvavých bojích na Dukle na československé území. «Tato obsahem nevelká kniha obsahuje mnoho zajímavostí, stručných a jasných formulací a zejména svědectví z deníků tří různých přímých účastníků bojů. Může sloužit jako stručná a pestrá učebnice potomkům Svobodových vojáků i veřejnosti. Nedávno jsem chodila po místech dukelských bojů. Terén je zarostlý náletu vegetací, avšak je v něm stále patrný průběh zákopů, okopů či místa po krytech. Na pěti různých kótách, kde prolévali krev českoslovenští vojáci, jsem položila symbolickou růži. Třeba na kótu 545, která dnes nese pojmenování Javorie. Přišly na ní o život stovky vojáků z obou stran zákopů. Ale není tam vůbec nic, jediná připomínka, jediná vysvětlivka toho se tam na podzim 1944 vlastně stalo. Jen tam všude vládne zvláštní ticho!»
Účastníci setkání na Generálním konzulátu RF v Brně k 75. výročí bojů na Dukle vzdali padlým hold minutou ticha.
(vž)


Foto – Václav Žalud