V německém životním prostoru – Protektorátu chtěli Čechy vyhubit

BRNO – Pietní shromáždění občanů a představitelů vlasteneckých a společenských organizací se konalo u památníku a hrobů 326 vojáků Sovětské armády v Brně — Králově Poli v parku při Božetěchově ulici. Byli zabiti při osvobozování severu moravské metropole od fašistických uchvatitelů na přelomu dubna a května 1945. 
Předseda Místního výboru KSČM v Brně – Králově Poli Alois Zlatníček v hlavním projevu citoval obsah novinového článku s rozhovorem ruského herce Vasilije Lanověje se západoevropskými novináři. Ptali se ho: «Proč vy, tam v Rusku, se stále pyšně vytahujete a připomínáte své vítězství nad Hitlerovským Německem? My jsme to již dávno zapomněli.» Ruský herec se jich také zeptal: «Jak dlouho vaše státy Hitlerovi odolávaly?» Oni mlčeli. Na jejich otázku Proč připomínat, odpověděl: «Dánsko se drželo jeden den. Polsko padlo za 28 dnů a za stejných 28 dnů Němci v bojích o Stalingrad obsadili pouze několik domů. A celá Evropa byla Hitlerem poražena za tři měsíce. Osvobozovat ji museli naši vojáci roky za cenu ztrát několika milionů životů vojáků. Dnes Evopě vyhovuje na to zapomenout a nevzpomínat!»
Docent Zlatníček poděkoval přítomným za projevy piety nad hroby 326 rudoarmějců, jejichž rodiny dostaly na konci války místo shledání s nimi strohé vojenské oznámení: Zemřel 25. dubna 1945, je pohřben v Československu, ve městě Brno, v obci Královo Pole, 20 metrů severně od kostela. Dále konstatoval nezvratitelný fakt, že největší zásluhy na ukončení 2. světové války má SSSR, který při ní utrpěl největší ztráty a škody, ztratil 25 milionů občanů, boje mu zničily přes 60 procent předválečného průmyslu a dopravní infrastruktury a miliony obytných domů. V poválečných letech se potýkaly s velmi vážnými problémy jeho průmysl, zemědělství i život obyčejných lidí.
Naši občané, kteří se tehdy vrátili z exkurzí do SSSR, obdivovali tamní ženy, které tam viděli těžce pracovat při opravách silnic, na stavbách domů, při řízení dopravních prostředků, traktorů, při práci na poli. Někteří se divili, proč tam nedělali muži? Proč? Protože 8,5 milionu mužů odpočívalo v hrobech od Moskvy a Stalingradu po Berlín a Prahu. Jen v Československu jich leží v často hromadných hrobech 144 000 vojáků Sovětské armády. Navíc přes 440 000 jich bylo v Československu zraněno a z mnohých zůstali doživotní invalidé.
Někteří čeští politici i novináři dnes prohlašují, že vinu za devadesátinásobně větší ztráty Rudé armády, než jaké utrpěla armáda USA, má především sovětský systém a vedení Rudé armády proto, že prý pro ně lidské životy neměly cenu. «V odpovědi těmto šiřitelům lásky a pravdy dám přednost americkému historikovi Johnovi Gatesovi, který publikoval toto: «Z hodnocení poměru sil vyplývá fakt, že Američané a Britové nebyli schopni porazit Hitlera bez Stalinovy pomoci. Roosevelt i Churchil si byli dobře vědomi, že pokud Rusko neodolá útoku Hitlera, pak budou na řadě oni a celý svět, který ještě neovládá fašistické Německo a Japonsko. To vedlo k vytvoření protifašistické koalice, ke spolupráci USA, Velké Británie a dalších zemí západní Evropy i přes nesmiřitelné ideologické rozpory a protichůdné představy těchto spojenců o poválečném uspořádání Evropy. Po otevření druhé fronty v Evropě volal SSSR už v r. 1943. V Londýně a Washingtonu tuto akci samozřejmě zdržovali a oddalovali tak dlouho, dokud nebyl jejich úspěch pravděpodobný za přijatelnou cenu. Krvácející Rusko to samozřejmě zlobilo. Nemělo totiž ono privilegium – minimalizovat své ztráty v boji s Německem,» tolik citát historika. Rudá armáda bojovala tři roky na evropském válčišti osamoceně!
V této složité situaci na sovětské frontě požádal velitel 1. čs. polního praporu v SSSR plk. Ludvík Svoboda na základě spontánního přání československých vojáků vrchního velitele RA Stalina o okamžité nasazení čs. jednotky do boje proti Němcům. Osmého března 1943 začala bitva u Sokolova, kde bylo první úspěšné uplatnění čs. jednotky na sovětské frontě, za což získali její příslušníci řády a vyznamenání. Např. npor. Jaroš dostal řád Hrdina Sovětského svazu, jako vůbec první cizinec.
Americký historik uvedl k válečným ztrátám americké armády: «Na všech bojištích války zemřelo méně než 300 000 Američanů. To je tolik lidských obětí, kolik jich válka způsobila Československu. Navíc, boje se odehrávaly daleko od území USA. S výjimkou Pearl Harboru Spojné státy nezažily vážnější útoky.»
Pracovník Českého ústavu mezinárodních vztahů Jan Eichler uvedl 10. 5. 2016 v deníku Právo: «Spojené státy, jako jediný stát světa, na 2. světové válce zbohatly! Osminásobně zvětšily svoji zbrojní výrobu, vybudovaly nejsilnější vojenské námořnictvo a vojenské letectvo. O víc, než polovinu zvětšily svůj HDP, o polovinu kapacitu průmyslu i oběh zboží na svém trhu. Navíc právě USA hrály hlavní roli při poválečném uspořádání světa, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky. Hlavní trumf měly Spojené státy v podobě absolutního monopolu na jadernou zbraň.»
Zlatníček k tomu dodal, že na válce naopak nezbohatlo oněch 300 000 Američanů, kteří v Evropě padli. Ti by si také zasloužili ocenění a vděk za to, že i oni obětovali své životy v zájmu porážky německého a japonského fašismu. Mnozí z nich mohli být zabiti právě zbraněmi z amerických zbrojních dodávek. Soukromé americké zbrojařské koncerny a jejich magnáti pomohli vyzbrojit Hitlera a jeho armádu zbraněmi vyváženými z USA do Německa až do počátku 2. světové války proto, že z toho měli miliardové zisky! Němci platili za tyto dodávky mnohem více, než vlastní americká armáda a její spojenci. Pro SSSR a dnešní Rusko z toho vyplynulo poučení, že se musí zaměřit na vybudování takové své vojenské síly, která spolehlivě ochrání vlastní území tak, aby se nemohla opakovat situace, jakou museli Sověti prožít za obrovského utrpení, hrůz a ztrát po přepadení Hitlerovským Německem.
V hlavním projevu Zlatníček rovněž poděkoval padlým rudoarmějcům, kteří svou obětí zabránili uskutečnění plánu německých nacistů na vyhubení Čechů v Evropě, protože Protektorát Čechy a Morava byl údajně německý životní prostor. Stejně tak se to týká všech Slovanů. Poděkoval stovkám padlých rudoarmějců, kteří byli zabiti v Brně – Králově poli necelých 14 dnů před kapitulací Hitlerovského Německa.
«Lze jen odsoudit, že i v naší zemi se vedou nenávistné spory o to, ze které světové strany hrozí Česku největší nebezpečí. Bohužel i někteří špičkoví politici a velitelé Armády ČR, patolízalové USA, označují za největší nebezpečí Rusko.
Přehlédli skutečnost, že USA budují a projektují svoji vojenskou sílu, na rozdíl od Rusů, mimo své vlastní území. Vysílají expediční vojenské síly na jiné světadíly, aby tam zbraněmi a silou «exportovaly demokracii a lidská práva» a bránily je proti údajnému nepříteli, kterého k tomu účelu americké autority označí. K takovému pochybnému počínání uvedl ruský prezident Putin, když odpovídal v prosinci 2018 na tiskové konferenci na dotaz amerických novin — zda chce Rusko vládnout světu. Řekl: «Víme, kde sídlí štáb těch, kteří chtějí vládnout světu. Nejsme to my, kteří chtějí světu vládnout. Cílem ruské zahraniční politiky je zajistit příznivé podmínky pro rozvoj Ruské federace a její důstojné místo ve světě,» uzavřel svůj projev doc. Zlatníček.
Konzul Generálního konzulátu Ruské federace v Brně Valerij Těrentěv ve svém vystoupení připomněl, jak skončila 2. světová války v Evropě na území Československa. Vyjádřil vděčnost všem, kteří v boji s fašisty přišli o život. Pro Rusko a občany bývalého SSSR jsou dny Velké vlastenecké války dny nejsvatějšími! Vítězství ve 2. světové válce je naše společné vítězství. Naše národy bojovaly boj po boku proti stejnému nepříteli. Konzul Těrentěv vyslovil vděk těm, kteří pečují o hroby padlých sovětských vojáků a důstojníků, kteří padli na území Československa.
Starostka Brna – Králova Pole Karin Karasová (ANO) popsala místní situaci před 74 lety, kdy blížící se fronta a vidina konce války vyprovokovala koncem dubna 1945 německé vojsko k intenzivním vojenským aktivitám. Letecké poplachy byly každý den. Při nich lidé z Králova Pole utíkali do krytů i do tunelu nebo z města do okolního lesního porostu. Z náletů měli velký strach dělníci v Královopolské strojírně, která sloužila k vojenské výrobě a tím patřila mezi hlavní cíle bombardování.
Karasová pokračovala, že 20. dubna 1945 se fronta přiblížila k Brnu. Němci se chystali k obraně i v Králově Poli. Všude se kopaly zákopy i přes silnice, stavěly se překážky, včetně z tramvají postavenými napříč ulicí. Útok na Brno začal 23. dubna 1945 a trval tři dny. Nejkrutější boje byly v Řečkovicích, Medlánkách a na severu Králova Pole i s leteckým a dělostřeleckým bombardováním. Obyvatelé se tam schovávali před několikadenními boji. Stovka domů v Králově Poli byla při nich poškozena a 23 domů bylo úplně zničeno. Rudoarmějci dorazili do Králova Pole 26. dubna ráno přes ulice Úvoz, Veveří a Tábor.
Starostka Karasová též připomenula, od čeho byli Češi osvobozeni: Začalo to ustavením Protektorátu Čechy a Morava, kdy Brno navštívil k velké radosti německého obyvatelstva Adolf Hitler. Čeští občané byli považování za podřadné a méněcenné lidi. Čeští vlastenci a odbojáři byli za svoji činnost pronásledováni a vězněni v zrušených studentských Kounicových kolejích a v lágru Pod kaštany mn. území dnešního parku při Šelepově ulici. Gestapo je krutě vyslýchalo v budově dnešní Právnické fakulty. Popravy Čechů byly na denním pořádku. V Kounicových kolejích se popravoval «český ksindl» zastřelením, oběšením nebo ranou z pistole do tyla. Také české děti, hrající se na písku, výstřelem z pistole. Popravy byly veřejné, hojně navštěvované brněnskými Němci. Prodávaly se na ně vstupenky, jako na divadlo, za tři marky. V publiku převažovaly při popravách Vůdci oddané německé ženy a jejich děti. Ozýval se při nich smích a projevy radosti nad tím, jak «ty české potvory chcípají.»  Také hlasité projevy nespokojenosti nad tím, že dnes jich bylo popraveno tak málo! Zabití byli spálení a jejich popel posloužil Němcům k hnojení jejich zahrad. To včetně ke hnojení zahrádek gestapáků před Právnickou fakultou, kde dnes stojí socha prezidenta republiky – osvoboditele Eduarda Beneše. Není to výmysl, tyto události se skutečně staly před 74 roky v Brně – podtrhla Karin Karasová a dodala: «Proto musíme být vděčni Rudoarmějcům za naše osvobození od fašismu!»
Na závěr pietního setkání u památníku v Božetěchově ulici na severu Brna zaznělo literárně písňové pásmo Svatá válka.
(vž)

Foto — Václav Žalud