Země kozáků a velkých literátů zve návštěvníky i z České republiky

    Rostov je metropole kraje s pětisetletými dějinami Donských i Kubáňských kozáků i působiště ve světě věhlasných literátů – A. P. Čechova, M. A. Šolochova, A. I. Solženicyna, A. V. Kalinina nebo V. A. Zakrutina. Turistickou a návštěvnickou infrastrukturu, vybudovanou k mistrovsví světa ve fotbale, chce nyní město a kraj využít pro nové návštěvníky také z ČR. Občanská organizace Veřejná komora Ruské federace proto upořádala v Rostovské oblasti poznávací exkurzi pro účastníky (ze 40 zemí světa) Mezinárodního kongresu dobrovolníků činných v kultuře a médiích (nikoliv profesionálních zaměstnanců v těchto oborech). Pozvání od představitele této komory Leonida Šafirova dostali i zájemci, kteří přijeli prostřednictvím Ruského kulturního a osvětového spolku na Moravě v čele s jeho předsedkyní – ruskou básnířkou a spisovatelkou Ljubov Vondrouškovou.

Vlevo: Ruská básnířka žijící na Brněnsku Ljubov Vondroušková dle odkazu důmyslného rytíře Dona Quijote de La Mancha. – Vpravo: Rodinný dům spisovatele A. P. Čechova v Taganrogu.

    Rostov na Donu je rušné univerzitní velkoměsto, jehož ulice a okolní dálnice sotva stačí náporu množství vozidel, které – stejně jako u nás – už není kam odkládat. Zaparkovat lze se stejným potížemi z nedostatku místa jako v ČR. Složení značek vozidel v ulicích Rostova je obdobné jako nás, jen Škoda je vidět zřídkakdy. Místo škodovek zde jezdí Lady, Moskviče, Nivy, Volhy atp. Ceny benzínu jsou tu pro nás příznivé. U 95oktanového činí kolem 48 rublů za litr, což je jen asi 16 českých korun (hodnota rublu je přibližně třetina české koruny). Lidé v Rostově se oblékají stejně jako v ČR, za práci pobírají v průměru sedmnáct či osmnáct tisíc rublů (avšak třeba nájemné mají nesrovnatelně nižší, než v Česku). V obcích či v ulicích města je vidět větší sociální rozdíly mezi pohádkově bohatými oligarchy (např. zprivatizovali zdroje nerostných surovin) a třeba pomocnými dělníky (kterým stačí plat sotva na obživu). Na naše poměry méně hustě osídlený Rostovský kraj v mírně zvlněné stepi vyniká zemědělskou produkcí (v Rostově se montují traktory a zemědělské stroje). Step je po tisíciletí zčásti neobdělávaná krajina porostlá trávou, keři či stromy (i v ní nyní změnou klimatu usychají jehličnaté lesy), která vytvořila za dobu svého nevyužívání a setrvání ladem mohutnou humusovitou vrstvu mimořádně úrodné černozemní ornice. Tak, jako v dobé hitlerovské okupace, kupují němečtí farmáři jihoruskou černozem a nechávají si ji vlakem přivézt na svoje chemizací znehodnocená pole s minimálním organickým hnojením. Ornice potřebuje výživný humus, který jako houba nasává na poli půdní vláhu a udržuje ji k využití pro zemědělské kultury a zlepšuje vlhkost v ovzduší.

    Rostov na Donu a Rostovský kraj je po dobu pěti století kozácká země i rodný kraj velkých ruských spisovatelů. Kozáci byli polovojenská vrstva obyvatel jižního Ruska, od 14. století označovaní za svobodné obyvatele (nepodléhající nevolnictví). V 16. a 17. století se zde formovaly samosprávní kozácké obce (kozácké stanice) v čele s atamanem (obdobou vladyky či knížete), který žil zprvu v opevněných domech-tvrzích, v 19. století v obdobě našich šlechtických zámků. Vše důležité projednával ataman s kozáckými předáky na veřejném prostranství zvaném majdan, obvykle před pravoslavným chrámem. Ruští carové se pokoušeli podřídit nepoddajné kozáky své kontrole a využívat je k vojenským akcím. V carských službách bojovali třeba u Borodina, byli i v Hamburku, Paříži či v Postupimi. Každý muž na tomto zemědělském území u Donu (ročně produkuje kraj na 13 milionů tun pšenice) podléhal od svých 17 let věku až do smrti kozácké povinnosti. Tedy musel mít vojenský výcvik a uniformu, vlastnit šavli či další zbraň, koně a na signál vydaný atamanem se neprodleně zařadit do své vojenské jednotky a vyjet ve zbrani do pole. V 18. a 19. století byla kozácká autonomie značně omezena. Byli nasazováni k pacifikaci anektovaných území a k ochraně jižních hranic Ruska. Kozáci patřili k pravoslavným bělogvardějcům, proto v r. 1920, když sovětská vláda zvítězila i v jižním Rusku, atamany postřílela (případně uprchli do zahraničí) a kozácká privilegia zrušila. Stalin využíval kozáckou jízdní armádu v r. 1945 i k osvobození jižní Moravy. V r. 1950 ale problémové kozáky raději rozpustil. Od r. 1991 trvají pokusy o obnovu kozácké vrstvy mezi obyvatelstvem.

    Také malá česká delegace přijela do Rostova na Mezinárodní kongres dobrovolníků kultury a médií s názvem Poznej Rusko, který otevřel hejtman, tedy gubernátor Rostovské oblasti Igor Alexandrovič Guskov v moderních prostorách Donské státní veřejné knihovny. Přiblížil účastníkům kraj, ve kterém se např. natáčelo pět kozáckých filmů. Nebo kde klasik světové literatury – ruský prozaik a dramatik Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) napsal své psychologické novely (Step, Černý mnich, Pavilon č. 6, Dáma s psíčkem) a lyrické komedie (Racek, Tři sestry, Višňový sad). K řadě místních kulturních velikánů patří mj. ruský prozaik Michail Alexandrovič Šolochov (1905–1984). Je autorem naturalistických povídek ze života kozáků (Donské povídky), románových fresek (Tichý Don, Rozrušená země) o občanské válce v Rusku a kolektivizaci země. V r. 1970 dostal Nobelovu cenu. Gubernátor Guskov ve státní knihovně uvedl: „Zapojení takového množství dobrovolných aktivistů kulturního dění a kulturních novinářů ze 40 zemí v Rostovské oblasti do jejího zpřístupnění ve vědomí čtenářů, posluchačů, diváků si velmi ceníme. Projekt Poznej Rusko zvítězil vloni v soutěži dobrovolnického hnutí. Letos na něj navazuje tento mezinárodní kongres s návštěvami sídel při Donu, ve kterých působili velcí ruští literáti jako Šolochov, Čechov, Solženicyn, Kalinin, Zakrutkin. Mladí lidé – aktivisté znalostních literárních soutěží, mají v programu kongresu možnost seznámit se na místech, kde autoři žili, s jejich činností. Kongresové akce se konají v různých místech Rostovské oblasti – ve veřejné knihovně, divadle, v univerzitě či v různých auditoriích, ve tvůrčích dílnách nebo u kulatého stolu,“ uvedl gubernátor.

    Čtvrtmilionové město Taganrog na břehu mělkého Azovského moře zve návštěvníky do domu rodiny spisovatele Čechova. Je na rohu ulic. V přízemí je zachován jako muzeum koloniál s prodejem potravin a potřeb pro domácnost. Nad ním je jídelna a pod střechou patro tehdejších rodinných obytných místností. Za návštěvu stojí škola, ve které Čechov strávil jedenáct gymnazijních let i poté, co se jeho rodiče odstěhovali do Moskvy. Sám se svízelně probíjel životem ve snaze dokončit gymnázium. Ve vstupní hale této školy je zajímavá místnost pod schodištěm do poschodí, která sloužila k trestání studentů, obdobně jako bývalo posazení hříšníka do poslední „oslovské“ lavice. Až na osm hodin tam kantoři zavírali žáka, který např. nesplnil úkol, něco zapomněl, choval se nepřístojně atp. Jiná škola – filiálka Rostovské státní ekonomické univerzity v Taganrogu s 27 000 studenty mj. poskytuje jazykové učebnice zahraničním partnerským organizacím, které chtějí vyučovat ruštinu a seznamovat veřejnost s ruskými reáliemi. Areál budov této VŠ obsahuje i nový koncertní sál, ve kterém studenti připravili účastníkům mezinárodního kongresu koncert v lidových dívčích krojích a v kozáckých vojenských uniformách.

V ruském pohádkovém Disneylandu Luga v Kamenském okrese.

    Protože na Donu je velká energetická základna země např. v podobě hydroelektráren, škola pro ni produkuje nové inženýry a technický dorost. V roce 1905 car povolil donským kozákům přemístit svoji metropoli ze Staročerkasska (slouží jako skanzen či muzeum starobylé kozácké stanice od XVI. do začátku XX. století) do Novočerkasska, kde je nepřehlédnutelný uprostřed kruhového náměstí s kamennou dlažbou katedrální vojenský pravoslavný chrám. Nedaleko je Kozácký dům či spíše zámek z r. 1863, postavený pro úřadování kozácké šlechty – atamanů. Před ním je v parku památník a v zámku je jedna místnost vyhrazená připomínce hladové demonstrace pracujících v roce 1962. Šli průvodem a žádali maso, máslo a vyšší výdělky. Represivní složky, tehdy za vlády Nikity Sergejeviče Chruščova, tam několik desítek demonstrantů na místě zastřelily a předáky odporu popravily po soudu. Po rozbité asfaltce se odtud motorista dostane do „Donské perly – starého města Čerkassk“. Za viděnou stojí památkově chráněné malebné dřevěné domky, atamanská tvrz i pravoslavný chrám s veřejným shromažďovacím prostorem – majdanem.

    „Jak udělat Azov městem, které musí navštívit každý obdivovatel historie,“ zněl námět na další výlet z Rostova přes 40 km na jih k říční deltě Donu, který zde vtéká do Azovského moře. Město se chlubí historicko-archeologickým a paleontologickým muzeem. Také kostrami mamuta a jiných pravěkých zvířat nalezených v lokalitě až po revoluce a války v uplynulém století. Azovská pevnost hrála v ruských dějinách významnou roli ochrany jižních hranic. Když obranná funkce pevnosti se ukázala postupem věků jako bezpředmětná, car pevnost zrušil a lidé si ji rozebrali na stavební materiál. To až na mohutný val s jednou hradební zdí-muzeálním artefaktem. Při návratu do Rostova při dálnici mohutně působí obrovská socha koňského čtyřspřeží s vojenským povozem v trysku. Na tabulce pod ním stojí nápis, že je věnován 1. jízdní armádě kozáků zapojených do 1. světové války. Ačkoliv kozáci byli bělogvardějci, koňské sousoší bylo postaveno při příležitosti 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce.

    Mimořádný zážitek je výlet 150 km dálnicí z Rostova na sever do lokality Luga v Kamenském okrese (dle ukazatele na křižovatce 928 km od Moskvy), nedaleko hranic Ukrajiny a Luhanské republiky. Místní lidé říkají, že když se tam bombardovalo, tak válečné dunění slyšeli až sem. Jde o rozsáhlý typicky ruský pohádkový Disneyland, který si jeho nesmírně bohatý majitel nechá už 13 let stavět jen tak pro radost, aby ho dal lidem k užívání a k jejich spokojenosti. Všechny atrakce z ruských pohádek a pohádkové často zvířecí bytosti v areálu jsou přístupné veřejnosti zdarma. Návštěvníci platí jen v restauracích a na WC, protože toaletářka musí být také z něčeho živa. Armáda placených strážců tam hlídá např. záhonky a inventář, jestli není někde našlapáno či  nechybí některé z laviček vypadený šroubek a není-li něco odřené. V případě závady volají servis k nápravě stavu. Vlastník ruského Disneylandu nyní vkládá investice do pavilonu, který bude vybudován jako zimní zahrada s vymodelovanými pohádkovými zvířaty. Majitel uvedl, že se snaží dělat mosty mezi kulturami, které mu přinášejí větší návštěvnost areálu. Zlatým hřebem téhož dne se stala návštěva kozácké stanice – vesnice Kalitněvskaja. Kozácký hudební, pěvecký a taneční soubor vítal návštěvníky v čele se starostou na návsi u dominantního pravoslavného Svatospěnského chrámu. Na návsi bylo též staroruské pohoštění tzv. na stojáka. Vedle pečiva, jednohubek či zeleniny naložené ve sladkokyselém nálevu zvláštní pozornost si vysloužila čtyřicetiprocentní pálenka z ječmene – samohonka, která zrála půldruhého roku v dubovém sudu; chutná jako hruškovice. Nebo „varenije“, tedy bylinkové a kompotové čaje zhotovované dle slavných osobností.

Vlevo: Kozácký folklorní soubor ve stanici Kalitněvskaja. – Vpravo: Chrám v Rostově na Donu. (Foto: Václav Žalud)

    Návštěva národopisně a vlastivědně bohatého Rostovského kraje stojí za to! Cestovat sem nejkratší cestou autem přes Ukrajinu se v současné době kvůli pět let trvajícímu válečnému konfliktu při východní hranici s Ruskem nedoporučuje. Průjezd frontovým pásmem nemusí být umožněn. Lepší řešení je letecká doprava přes Moskvu nebo přes Černé moře. Podle sdělení recepce tříhvězdičkového hotelu Don Kichot v Uljanovské ulici 58 v Rostově na Donu (dle věhlasného španělského důmyslného rytíře Dona Quijote de La Mancha) např. individuálně mailem přihlášeným zájemcům o ubytování i z ČR účtují za dvoulůžkový pokoj 5 000 rublů denně, případně 500 rublů za snídani nebo 1 000 rublů za večeři.

    Zájezd bez starostí do Rostovské oblasti umožní např. česká turistická firma J. R.Tour (paní Jelena Bílá) s kontaktními údaji: www.jrtour.cz; jrtour@centrum.cz. Případně telefon má tato CK: +420 724 136 673.  (vž)