ZKUŠENOSTI Z PRVNÍHO POKUSU O SOCIALIZMUS INSPIRUJÍ
0BRNO – Akademické názory na význam Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR) před 100 lety v Rusku tříbili v sobotu v brněnském Bílém domě účastníci pracovní konference «Sto let ruské revoluce.» Uspořádala ji Masarykova demokratická akademie a Klub společenských věd Brno. Dospěly k názoru, že zkušenosti z prvního pokusu o socializmus inspirují do budoucnosti.
Hlavní mezníky a události Ruské revoluce 1917 nastínil historik Radomír Vlček z brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR, vedoucí Výzkumného centra dějin východní Evropy. Uvedl. že pojem VŘSR je ve světě vnímán a vykládán různě. Rusko má dlouhou tradici revolučního hnutí od Buntu Jemeljana Pugačova až po V. I. Lenina. Sociální základ těchto revolucí plynul z hladomorů v 90. letech 19. století, ze zrušení nevolnictví a zavedení výkupu z nevolnictví i z nových právních změn. Týkaly se hlavně velkých měst Sankt Petěrburku a Moskvy s průmyslem a dělníky, naopak zaostalý venkov dál stagnoval. Očekávaný rozvoj Ruska před 1. světovou válkou se nedostavil. Rusové vstoupili do války s národním nadšením k boji za vlast proti Němcům a za dobytí Berlína. Nepříznivý vývoj války pro Rusko a obrovský počet lidských obětí zklamal veřejnost, která vinila za neúspěchy carskou rodinu. Mimořádně tvrdá zima v závěru války způsobila kolaps hospodářství, problémy v zásobování obyvatelstva, přinesla stávky i demonstrace s požadavky, aby car odstoupil z trůnu a předal moc schopnějším vůdcům. Dekretem z 1. září 1917 se Rusko změnilo v republiku se snahou spojit zemi proti německé intervenci a proti dobytí Petrohradu německou armádou. Lidé očekávali od nové vlády svobodu a ukončení války provázené obrovskými ztrátami. Vláda ale pokračovala ve válce a k tomu stíhala bolševiky, kteří chtěli krveprolití zastavit. Populární bolševici připravovali převzetí moci, což se jim podařilo v říjnu 1917 obsazením klíčových objektů v Petrohradě revolučními gardami. Bolševici v čele s Leninem pak převzali moc a veřejnost si naklonili vydáním dekretů o míru, o půdě a o zřízení Rady lidových komisařů do řádných voleb.
Mezinárodní souvislost Velké ruské revoluce a současné historiografické přístupy osvětlil Emil Voráček, historik z Historického ústavu AV ČR, Praha. Podle něj v českém prostředí se o ruské revoluci příliš neinformovalo, spíše šlo o senzace z ruského převratu s tím, že bolševici se u moci dlouho neudrží. Zatímco v Rusku se tavila společnost do nové podoby, deníky jako Právo lidu či brněnská Rovnost neměly jasno o budoucích vztazích s Ruskem. Pozornost příliš nevěnovaly ani dokumentu Právo národů na sebeurčení. Tento dokument ale zaujal T. G. Masaryka jako podnět na sebeurčení českého a slovenského národa. Setkávaly se s ním i legie při československém povstání na Sibiři. Čeští sociální demokraté ocenili, že Rusové chtějí mír a konec války. Revoluce, která odrážela vývojové tendence ve světě, stabilizovala ruský stát.
Historizující filozofka Marie Hrošová připojila v koreferátu několik poznámek k výkladu o hodnocení Velkého října. Podle ní revoluce byla odpovědí na stav tehdejšího Ruska, na dlouhodobé neřešení problémů v ruských městech, zatímco rolníci na zaostalém venkově na nové dění příliš nereagovali. Obhájci vítali sociální přeměnu kapitalistismu k socialistické společnosti, kdy moc převzala nová společenská třída. Naopak odpůrci či revizionisté odsuzovali ekonomický převrat zaostalé společnosti jako rouhání a bolševický puč. Až vítězství v občanské válce ukončilo revoluci s prosazováním zájmů prostých lidí. V. I. Lenin očekával, že vítězství socialistické revoluce nastane v nejvyspělejších zemích světa, např. v Německu. To se ale nestalo. Vedoucí kádry postupně vykrvácely v boji za socializmus. Po vyřešení hlavních úkolů zabředla sociální revoluce do problémů a chyb. Etapa Stalinova vedení SSSR byla slepá odbočka v dějinách socializmu. Filozofka Hrošová dále konstatovala, že VŘSR byla velká událost průlomu do jednotné fronty kapitalistických vykořisťovatelských vztahů. Lidové masy ukázaly svoje možnosti a sílu tam, kde stát nefunguje. Hnutí bylo přerušeno a je inspirací pro budoucnost.
Referátem s názvem «I VŘSR si zasluhuje spravedlivý soud!» přispěl na jednání teolog a bývalý evangelický kazatel brněnského Červeného kostela Milan Klapetek. Zdůraznil, že v dějinách lidstva platí právo silnějšího, např. při genocidě vůči indiánskému obyvatelstvu Ameriky. Evangelium říká, že lidstvo je rodina, vše na zemi je všech a nikdo si z toho nemá nic přivlastňovat pro sebe na úkor druhých. Hlásá bratrství a spřízněnost. Druhý extrém je vikingské dobyvatelské myšlení s cílem vlastnit a vládnout. Marxismus označil za nevědecké náboženství a osvobození lidí za mýtus. Dle Klapetka socializmus byt trvale atakován a brzděn jeho odpůrci. Stalin nemohl připustit chaos a později i komunističtí představitelé Československa nemohli nechat v zemi svobodně působit antikomunisty. Ale jejich potlačení silou také nebylo dobré řešení.
Právník Čestmír Kubát ve svém koreferátu poukázal na to, že VŘSR zachránila Rusko jako světovou velmoc, která vybředla z rozkladu. Rusko několikrát zachránilo Evropu Rusko zachránilo Česko před genocidou. Za hitlerovského Německa vázala ruská fronta 70 procent nacistických armád, SSSR zvítězil vojensky, avšak prohrál ekonomicky. U nás se hodnotí Rusko prizmatem roku 1968, přičemž Češi jsou zahleděni do sebe bez schopnosti podívat se a analyzovat to, co se dělo tu dobu v Rusku. V době studené války, kdy SSSR nestíhal vyrovnat se Západu ekonomicky, potřeboval okolo svých hranic kordon alespoň neutrálních zemí. Nemohl připustit, aby z tohoto ochranného valu vypadlo v r. 1968 Československo, proto neměl jinou možnost než řešit průrvu vojensky. Trvá falešné rozdělení české společnosti na ty, kdo byl, pro koho nebo proti komu v letech 1968 a 1989. Taková zahleděnost do sebe škodí potřebám sjednotit národ k jeho přežití a na uskutečnění důležitých úkolů bez extrémních řešení tzv. ode zdi ke zdi. Kubát uzavřel své pojednání důrazem, že snaha Západu ovládnout Rusko trvá mnoho desetiletí. Nyní ji zvýrazňují tenčící se zásoby surovin pro průmysl USA a jiné vyspělé státy. Touží proto jakkoliv získat pro sebe bohaté zásoby surovin z nalezišť na Sibiři!
V diskusi se tázal např. zastupitel Brna za KSČM Daniel Borecký jak lze chápat ruské sověty — jako demokratické nebo uzurpátorské orgány? Od docenta Vlčka dostal vysvětlení, že Rusko si vytváří systém samosprávných institucí na venkově a městské dumy už od r. 1864. Sověty byly do značné míry demokratické, v továrnách volené orgány. Vyloučeny z nich byli zprvu bohatí, inteligence a duchovní. Později přibraly i rolníky a vojenské zástupce. Od počátku r. 1924 se sověty proměnily v zastupitelské orgány.
Anna Štofanová (KSČM) se tázala na souvislosti VŘSR a vzniku ČSR. Též na prvky individualismu a kolektivismu po r. 1917. Přednášející potvrdili, že Rusko – ačkoliv už dlouho není socialistické – nikdy princip kolektivismu neopustilo. Těžký život na venkově vyžadoval už za dob nevolnictví společné fungování obecních občin, později kooperativ a nakonec kolchozů. Moudré je neabsolutizovat obě krajnosti, a naopak pragmaticky využívat kombinaci společného i individuálního hospodaření k co nejlepšímu užitku. Do odpovědi se vložil i farář Klapetek s tím, že dle katolíků se křesťanství a komunismus doplňují: Pán mi říká, co mám dělat a Karel Marx mi říká, jak to mám udělat! Zaostávání ekonomiky světové socialistické soustavy za globálním kapitalismem způsobil lidský faktor, selhali lidé ve vedení.
komunista Václav Fišer se ptal na vliv VŘSR na osvobození žen a na jejich zrovnoprávnění s muži. V odpovědi se dověděl, že to byla velká genderová revoluce. Muži byli roky na frontách a ženy musely do úmoru zastávat jejich práci v továrnách, na úřadech, ve službách či na poli. Od 90. let 19. století byly v Rusku ženské vysoké a střední školy. Taktéž od 20. let minulého století, kdy chyběli v ekonomice muži. Ruské ženy měly i volební právo, což ostře kontrastuje např. s tak demokratickým Švýcarskem, které přiznalo právo volit ženám až v roce 1993.
(vž)
Foto – Václav Žalud
